Tohle se stalo jednoho listopadového odpoledne roku 2004. Se ségrou jsme si řekly, že si pojedeme ke kamarádovi zajezdit na koních. Má 4 westernové koně a jezdí závodně rychlostní a pracovní disciplíny. Zavolala jsem mu a domluvila jsem se s ním na jedno sobotní odpoledne, že pojedeme tak na 3 hodinovou vyjížďku. Přijely jsme tam okolo 12:30, odchytly jsme si koně ve výběhu a vypucovaly je, pak jsme je společně nauzdili a nasedlali. Okolo 13:15 jsme vyjeli. Nejdříve jsme museli projet hezky pomalu vesnicí, ale na louce za ní jsme pobídli koně do lehčího cvalu. Bylo vidět, že koně nebyli dlouho pod sedlem, byli celí nedočkaví vyrazit a tak jsme jim povolili. Samozřejmě ti mezi sebou ihned začali závodit, ale nám to nevadilo, bylo to do mírného kopečka a bylo to super. Nahoře jsme začali zpomalovat. Martin už jel krokem, já ho pomalu dojížděla a nahoře jsme se ohlídli, kde zůstala ségra. Ta už toho svého taky zbržďovala, ale najednou byli oba na zemi. Stalo se to tak rychle, že jsme vůbec nevěděli co se stalo. Rychle jsme otočili koně a jeli k ní. Ségra už stála, naštěstí se jí nic nestalo, jen měla naraženou nohu, jak na ní Silák spadl. Ten se ale nezvedal. Jen tam ležel a chrčel. Seskočili jsme z koní, odepli mu sedlo, aby ho neškrtilo a pokoušeli se mu pomoct zvednout na nohy. Ale vůbec se nám to nedařilo, neměl vůbec sílu stát. Zkoušeli jsme to asi minutu, ale on vůbec nespolupracoval. A pak najednou – konec. Nedýchal a zůstal mu jen ten skelný pohled. Už jsme věděli co se stalo - selhalo mu srdíčko. Bylo mu už 25 let, ale byl tak plný elánu. Bylo to strašné, taková beznaděj. Nikdy mi ještě neumřel kůň před očima. Všechny nás to strašně vzalo, Martin se sice držel, ale bylo to těžké. Měl toho koníka od hříběte. Bylo to moc smutné. Sedla jsem si k jeho hlavě, hladila ho přes oči a po nozdrách a brečela jak malý dítě. Oni zatím jeli domů pro avii, aby jsme ho měli na čem odvést. Když přijeli, naložili jsme ho na korbu a odvezli k výběhu. Martin někde sehnal bagr a vykopal na kraji ve výběhu díru a tam jsme Siláka pohřbili. Určitě by si to tak přál, zůstat mezi svým stádečkem. Tak skončil dlouhý život jednoho moc vyjímečného a nadaného koně, ryzáka s lysinkou a podkolenkama. Byl to šťastný život, když byl ještě v kondici, vyhrával jeden závod za druhým a když ho Martin přestal brát asi v 18 na závody, užíval si spokojeného stáří jen ve výběhu a na vyjížďkách. Myslím, že zemřel šťastný. Dožil se krásného věku, neměl žádné zdravotní potíže a nic ho netrápilo. Zemřel při tom, co dělal nejraději – při závodění a mezi svými „kamarády“.

Tímto příběhem, mu věnuji malou vzpomínku...........stále na tebe myslíme SILÁKU.

zdroj: www.konskysen.net