Překvapení ?
" Marie, Marie " volala na mě mamka.
" Tak co je s tebou ? Babička s dědou a rodina tety tu je za chvíli."
" No vždyť už jdu. " znechuceně jsem odpověděla. Na dnešní den jsem měla už jiné plány. Mylela si.
Marie patřila k lidem jejichž velkou vášní jsou koně. A to je ten důvod proč má konflikty z rodiči. Ti by si přáli aby chodila na hodiny tance a hudby, pěkně se oblékala a dbala na to jak vypadá. Denně jsou u nich doma hádky, protože Maruška vzdoruje rodičům, nechápe na co jí to bude. Ale dnes se to má dozvědět.
" Crrrr crrrcrrrr. Honem rychle běž oteřít to jsou oni, už jsou tu." volala mamka
" No jo, vždyť už jdu. Halo kdo to je ?"
" Ahoj Maruško to jsme my." řekla sladce babička
Najednou celá chodba byla plná lidí přijeli obě babičky, děda, teta, strýc a bratranec. Všichni sborově začali volat : " A kdepak je náš oslavenec ?"
Za okamžik se vyřítil bratr, každý mu začal přát, všechno nejlepší k 6. narozeninám, a objímat. Marťa s velkým úsměvem, ale i překvapením vzal dárečky, šl do kuchyně a ujal se rozbalováním. Ostatní ho také následovali, posedali u velkého stolu a čekali kdo jim co dá. První se všeho ujal taťka, každému nalil po "štamrli" slivovice. Mamka a já jsme chystali talířky a ohřívali polévku.
" A co Maruško jak se máš, co škola, kde to studuješ? " vyptával se děda
" Áhaha , zatím dobré, a normálně studuji už 2. rokem Střední průmyslovku , obor Přírodovědné lyceum v Otrokovicích."
" Tak dost řečí, podává se polévka.Maruško dones na stůl příbory. " konstatovala mamka
" Hned , hned ."
" Ale děvče co se ti stalo, že kulháš a máš na kolhotech v oblasti kolen krvavý flek. " s udivením říkala babička L.
" Á kruci, musím si to převázat."
" No řekni, povídej co se ti stalo, no ? " už tak trochu naštvaně křičela mamka. Já se jen na ni podívala, vzala obvaz a peroxid a šla si sednout na židli. Při sundávání krvavého obvazu jsem jim vyprávěla moji příhodu.
Tak konečně pan Emis pochopil , že dát mi brigádu v hřebčíně je rozumné řešení, jinak bych ho otravovala aso doteď. Celá šťastná a plná energie pracoval u koní 5 dní vždy odpoledne po škole. O víkendu jsme měla poprve jezdit. Byl pátek dopoledne 24. 10. a spolužáci s učitelem mě přemluvili ať jim zařídim exkurzi v hřebčíně. Stačilo zvednou sluchátko a domluvit se. Klaplo to v sobotu v 10 hodin Vás bude pan Emis čekat u vchodu. Nakonec jsme dostala na pátek volno s tím , že v sobotu budu u koní už v 6 hodin. V sobotu jsme vstala v 5 hodin rychle se oblékla, nasnídala a utíkala na bus. Dorazila jsem právě včas. Pokrmila jsem a na 7 hodin mi dojít pomoct s boxy Dušan, Michal, Zdeňa a Martin. Než udělate 4 stáje kde v každé z nich je minimálně 20 koní to taky trvá dlouho. A než jsme se nadáli bylo 10 hodin a Emis s celou mojí třídou nás přišli zkontrolovat. Hned jak mě uviděla řekl mi , že mám jít vzít koně Piebala a jít ho osprchovat. Tak jsem si vyhrnula kalhoty a šla s Piebalem do sprchy. Jak jsme vycházeli ze stáje střetli jsme se s hlučnou třídou. Piebal se lekl vytřeštil oči až se mu bělmo ukázala, začal se vzpínat a rozběhl se na spolužáky s učitelem. Emis na mě volala ať ho nepouštím, držím ho a snažím uklidnit. Já držela, nepouště, uklidňovala, ale měla jsem mokre tenisky a podjelo mi to na zemi a ja skončila levým kolenem na zemi. Piebla sem rozběhl a já za ním jela po holém koleni , které jsem měla stále na zemi . Nakonec se mi podařilo ho uklidnit, kulhající jsem ho odvedla do stáje a uvázala ve štontě. Potom mi to Martin s Arture ošetřili, pekelně to bolelo. No a teď tam mám velký strup.
" Ty se jednou zmrzačíš." křičela mamka
" Ale Alice nechtoho." řekl taťka.
Než někdo stačil něco říct zazvonil zvonek.
"Cr cr cr cr ."
" Kdo to k nám jde ?" ptal se taťka
"Čekáte někoho?"
" Já nevím ,ale jdu otevřít " dodala jsem. " Halo, halo. "
" Hi ,.. teda Ahoj Maruško, tady strejda Tomas z Anglie. "
" Jé ahoj pojď dál." " Halo všichni je tu strejda z Anglie."
Najednou jsem poznala , že na obličejích ostatních není úsměv jako u mě, ale úzkost.
" Ahoj strejdo jaký jsi měl let? Nečekali jsme tě, co tě k nám přivádí, a co nového v Anglii? " začala jsem chrlit otázky.
" Pomalu, pomalu Maruško, rád ti na vše odpovím , ale nech mě vydechnout."
Jakmile vstoupil do kuchyně Marťa mu skočil do náruče a ptal se jestli mu něco devezl. Dočkal se , dostal obřího dinosaura. Strejda se posadil vedle překvapené rodiny, se všema se pozdravil, napil se a odpovidal mi na otázky.
" Tak let byl úmorný, v Anglii vše při starém, ale teď potřebuji projednat něco s rodiči. Tak kdybys byla hodná a šla do pokojíčku."
Přikývla jsem. Ale přeci to bych nebyla já kdybych neposlouchala za dveřma co se děje. Moc nebylo rozumět jen mumlání. Co jsem slyšela zřetelně bylo jen, že už mi táhne na 17 let, jsem už skoro dospěla. Potom zas dlouho nic a nakonec , že mám štíhlou postavu, modré oči, husté dlouhé řasy, zaroveň i husté obočí, plné rty, dlouhé blond vlasy a že si rozumím s koňmi. Výborně se to hodí.
Co? Říkala jsem si v hlavě. Co se děje proč se baví o mě ? Proč o tom jak vypadám? Náhle se ozvaly kroky, rychle jsem vklouzla do pokoje a sedla si na židli, dělala jsem , že si čtu. Přišel Pavel můj bratranec, s tím že mám jít do kuchyně, prý my chcou něco důležitého oznámit. Moc šťastně se netvářil. No tak jsem šla. V kuchyni mi mamka řekla ať si sednu, že mi vysvětlí strejdouvu návštěvu. Pohdlně jsem si sedla a čekela , že snad na mé otázky najdu odpověď.
" No jistě víš, že strejda má v Anglii velké postavení, patří do šlechtické rodiny."
" Jo to všechno vím , vím že jeho rodina je zakladatelem nejpreztižnějsí stáje v Anglii, a taky vím , že vlastní panství se spousty pozemků a stáj Stamp hoof s krásnými plnokrevníky." skočila jsem mamce do řeči.
" Aha tak jistě víš, že strejda s tetou nemají děti a rozhodli se, že pojedeš do Anglie a naučíš se vystupovat a chovat abys také dostala titul a patřila do šlechtické rodiny a následně mohlka zdědit majetek."
Zůstala jsem na smutnou mamku s taťkou hledět a nebyla jsem schopna slov. Přeci to nejde, mám tu přátelé, školu, rodinu, koně ( i když ty bych měla i v Anglii). Až z mého přemýšlení mě vÿtrhl strejda.
" Tak pojedem, tady jsem ti vzal oblečení."
Byly to černé kalhoty, bílá košile, sako, vínové lodičky. Dalé pak bílý kožíšek do pasu a hněda pletená čapka
" Já nikam ne-je-du ! " řekla jsem důrazně.
Pokračovaní příště.Chci si pěčíst vaše názory na tento članek. Tak pište do komentářů.
Komentáře
Přehled komentářů
muj blog:www.konejsoumujcelysvet.estranky.cz
Kritika?
(hollis, 6. 11. 2008 20:25)Páni, Vrnko! No to bych do tebe neřekla :)) Dobré! Sice by to chtělo trošku ještě vylepšit, ale jinak je to skvělé. Moc dobrý nápad, já sice koním vůbec nerozumím, ale líbí se mi to. Rozhodně se těším na to pokračování :). Jen tak dál.
koukněte se!
(Veronika , 16. 4. 2009 19:39)