Tajemné setkání
Elen kráčela lesem, který se zdál hustý a tmavý, skrz koruny stromů pouze sem tam probleskoval osamělý sluneční paprsek a zpěv ptáků zcela zanikl. Podél cesty se kroutil temný potůček, připomínající hadí tělo a jeho voda byla téměř černá.
Elen přemýšlela nad svou nemocnou sestrou a také nad tím, co jí předpověděla věštkyně. Pokud nepozře rozemletý roh jednorožce, do měsíce zemře. Elen se vydala do lesa, vyzbrojená lukem a šípy, s odvahou a starostí o sestru a byla odhodlaná udělat pro její záchranu cokoliv. To ale ještě nevěděla, jak to pro ni bude těžké.
Přímo před ní stála polorozpadlá chatrč se špatně udržovanou zahradou a zchátralým plůtkem, který už stál jen silou vůle. Dívka popošla a jemně zaťukala na dveře s pocitem, že se každou chvíli rozpadnou. Zevnitř se ozval skřehotavý nepřirozený hlas.
„Pojď dál, Elen.“
Elen vešla a jemně za sebou zavřela dveře.
„Vy mě znáte?“ při pohledu na čarodějnici jí tuhla krev v žilách. Jaktěživ ještě neviděla ošklivější ženu.
„Já o tobě vím hodně věcí, děvče. Vím i o tvém těžkém úkolu, o nemoci tvé sestry, i o tom co ti řekla věštkyně.“
„A odkud to víte..?“ tázavě na ni pohlédla.
„To není důležité. Musím ti říct, že zabití jednorožce nebude jednoduché. Bude se bránit.“
„Je snad nebezpečný?“
„Ne, silou se bránit nebude. On se brání očima.“
„Očima?“ nechápavě pohlédla na stařenu.
„Ano… Nesmíš mu pohlédnout do očí, ani za cenu toho, že by sis uvázala šátek a střílela šípy naslepo.“
„Jak moc je ten pohled nebezpečný?“
„Věř staré bábě, dítě. Velmi, velmi nebezpečný. Kdybys nebyla tak psychicky silná, nevím, co by se ti mohlo stát. Ale teď už musíš jít. Cítím ho blízko, je to tvá jediná příležitost. A nezapomeň, nesmíš mu pohlédnou do očí!“
„Nebojte. Zvládnu to.“
Tiše přecházela lesem, jako lev číhající na svou kořist. Byla stále na pozoru, aby jí neunikl ani sebemenší pohyb. Mezi kmeny stromů zazářilo bělostné koňské tělo. Jednorožec! Elen, bez sebe radostí, přestala dávat pozor kam šlape a pod nohou jí křupla větvička. Jednorožec ustrašeně poskočil a zděšeně otáčel hlavou kolem sebe. Když neshledal žádné nebezpečí, začal se po chvíli zase poklidně popásat. Elen už si nemohla dovolit udělat další chybu a pohybovala se tišeji než leckterá šelma. Když už byla tak blízko, aby ho mohla bezpečně zasáhnout, vytáhla luk, nasadila šíp a napnula tětivu a… ruka jí poklesla. Jeho oči byly blankytné jako letní nebe a tak nevinné, že by mu žádný tvor nedokázal nic udělat. Nikdo kromě bezcitných lidí. A mezi ty Elen nepatřila. Jednorožec ji zvětřil a jeho tělo ztuhlo strachem. Po chvíli se uvolnil, ale jeho oči na ni pořád zíraly. Byly tak smutné a ustrašené, až bylo člověku těžko u srdce. Elen neměla na vybranou a musela tvorovi ublížit. Ne, tohle přece nemůže udělat, přemítala a ruka se jí třásla. Ona přece není žádný vrah. Jednorožcovy oči byly plné síly a nedovolily jí, aby napnula luk a vystřelila šíp, který by pro něj znamenal zánik.
Elen vstoupily do očí slzy.
„Já musím!“ hlasem si dodávala odvahu a pak roztřesenou rukou napnula tětivu a vystřelila. A pak znovu a znovu. Do očí jí vhrkly slzy a zvolna jí stékaly po tvářích.
„Proboha, co jsem to udělal?!“ Nééé!! Prosím odpusť mi to, prosím.“
Vrhla se k jednorožci a odejmula ho kolem krku. Jednorožec se na ni podíval, smutnýma a zklamanýma očima, v nichž se zračilo opovržení. Po jeho krku zvolna stékaly pramínky rudé krve a smáčely jeho bílou srst. Jednorožec zavřel oči a jeho hlava poklesla. Elen ji jemně položila na zem. Pak se vytáhla nůž a začala jemně odřezávat jednorožcův léčivý roh. Slzy jí vytryskly a v potůčcích padaly až na jednorožcův zkrvavený krk, kde dělaly bílé cestičky a smývaly krev.
Elen se podařilo odřezat roh, schovala nůž a otřela si slzy.
„Odpusť mi, neměla jsem jinou možnost. Byl jsi nádherný. Takhle to nemělo skončit.“
Vstala a pohlédla na bezvládné a zkrvavené tělo. Rychle se otočila a šla rázným krokem pěšinkou zpátky, aby znovu nemusela vidět ten pohled. Byl tak krásný… A ona ho zabila. Je vůbec člověk? Tohle se jí honilo hlavou a vůbec nemyslela na to, že tímto činem zachránila své sestře život.
zdroj: moje :))
